Tuto neděli se mi po spoustě let dostal do rukou maminčin památníček. Vždycky jsem ho milovala a nejen si pořád dokola četla vložené básně a přání, ale velmi ráda jsem si i prohlížela nádherné obrázky malované olejovými barvami. Je to skvost a když jsem si ho dnes brala domů, abych opsala obsah a vložila jej na stránky, u stolu sedivší bratr se rozhořčil, že tento památník je přece jeho. Takže, jak si ho ještě s ním a sestrou podělíme, to nevím. Uvedené veršíky jsou z doby 1944 - 1955, na mne z nich dýchá mé dětství a krásná šťastná doba u nás doma. Věřím, že Tebe potěší a i dojmou některé opravdové věty z nich

....pro poslech ......................

Až vše Tě v světě opustilo,

Ty klidně proti bouři pluj,

nastav hrdě čelo,

trp tiše,

ale nikdy nežaluj.

/maminka si vepsala/

Andělíček vezme klíček

otevře Ti památníček

vloží do něj růžičku

poletí zas k nebíčku.

Najprv sa nauč pracovať

potom sa uč milovať.

Krásná je dívka,

když se usmívá,

krásnější když se zardívá,

nejkrásnější když se modlívá.

Chceš-li se mnou kralovati,

nes se mnou kříž !

Vinklárek František, farář

Jaroslav Vrchlický

Za trochu lásky šel bych světa kraj,

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,

šel v ledu – ale v duši věčný máj,

šel vichřicí – však v srdci perly rosy.

Za trochu lásky šel bych světa kraj

jak ten,

kdo zpívá u dveří a prosí.

Modli se a pracuj!

Boha vzývej

ruce přidej!

Co naseješ

to i klidit budeš.

Kéž nám Bůh dopřeje blaženou víru,

že naše robátka budou žít v míru.

Až někdy živa nebudu,

vzbude Ti po mně jen písmo,

vzpomeň na dětská léta svá,

v srdéčku snad pro mne vzbude Ti místo.

Viktor Hugo /doslovně/

Víš co Bůh dítěti,

jež zrodilo se praví,

když jeho tichý zrak se otvírá v náš den?

„Ach uč se trpěti a myslit v osud tmavý.

Za dílem nejlepším vždy hana přikvačí.

Tvůj každý krok je pád a žem je plná zrady!“

Nehledej nikdy štěstí tam,

kde za leskem se skrývá klam.

V duši je vzpomínka

v srdci je žal,

vzpomeň si Mařenko,

kdo Ti to psal.

Až někdy po letech,

zrak Tvůj zaletí sem,

budiž Ti lístek ten

vzpomínkou – pozdravem.

Chraň sobě srdce nevinu

a duši svoji krásnou !

Vše v světě umírá a hyne,

i čas nás k zapomnění svádí,

jen jediné,

co provází nás životem

je blahá vzpomínka na zlaté mládí.

Modli se a pracuj,

klidně snášej boly

a naději netrať,

ať příjde cokoli !

Zvonivým smíchem kolem nás

pádí

ta léta zlatého mládí,

prchají rychle,

tak jako sen,

v duši nám zůstanou vzpomínky jen.

Božena Němcová:

Mladý člověk

potřebuje mnoho přátel.

A pravý přítel je ten,

kdo Tě napomene,

kdo Ti pravdu do očí

řekne;

toho si   važ !

Tak tohle i s krásným obrázkem jsem měla nejraději !!!

Alespoň.....

Jednou denně ……

… se usměj,

.... rozesměj srdce své!

…vzpomeň si na něco krásného,

.... snad na jednu kvetoucí jabloň,

..... na jednu bílou  zimní noc,

.... na jedno maminčino pohlazení

..... na jednu krásnou chvíli své lásky !

…podívej se s důvěrou vzhůru k nebi!

…od srdce si zazpívej!

A řekneš si, že život je přece jen krásný

…vepsal bratranec kpt. Oskar Mateicius 26.7.1946, Nový Jičín

/malíř/

Až bude třeba odejít

tak odejdeme

…

na pozemský svůj byt a štít,

se ohlédneme

…

a zanecháme plný stůl

svých snů a plánů

….

A všechno světské hemžení

se bude malým zdát

–

až se nám zjeví v záření

sám Božský Majestát …

Ermeson:

Člověk se má spolehnout na sebe,

má vědět,

že cenu mu dává jen to,

čeho vlastní prací dobude.

Nevěř vše co z pera vyjde,

k přírodě však nakloň sluch,

v knihách mluví jenom lidé

přírodu však řídí Bůh.

/Maminka si vepsala/

Nejvěrnější srdce Tobě

v rodičích sám Tvůrce dal

nikoho na světě není

jenž by Tě miloval více.

Bude-li každý z nás z křemene

je celý národ z kvádru.

/Maminka vepsala/

Až smutno Ti někdy v žití bude

vzpomeň si na své mládí,

na dobu plnou šťastných chvil

na všechny, kteří Tě rádi měli

na domov, jenž Ti útočištěm – rájem byl.

/vepsala paní Marie Lamešová, u které se maminka učila –

onikala mamince/

Třeba milovat to, co konáme,

práce povznese se pak ke tvoření.

Až budu někde klidně spát

vzpomněla kdo Ji měl rád. 

Člověk,

jenž žije duchovním životem,

neumírá.

V poznání pravdy,

v mravním řádu,

v účinné lásce

máme už v tomto životě

podíl na věčnosti

– prodlužujeme

svůj život ne o dni nebo o léta,

ale o věčnost.

Nemůžeš-li potlačiti hněv,

zadrž jazyk, zamlč se

a vrátíš se brzy do svého klidu.

Jaro v mládí

radost v žití

mírnost v těle

štěstí nese.

V. Krafta:

bdquo;Lze v světě přátel tolik najít,

co lesklých mušlí v mořském dnu,

z nichž otevřít však na sto nutno,

než nalezneš v nich perlu jednu!

P. Křička

Svízel každou v radost novou

uměj přetvořiti duší opravdovou

divotvornou milující duší,

srdcem čistým jako sníh.

 A tady je to všechno ......

Komentáře: 4   Shlédnuto: 8039   Skupina: Citace....  

Komentáře: 0   Shlédnuto: 808   Skupina: Seznam na Lidec...  

Na mé nástěnce na Lidech jsou někdy opravdu velmi hezké věci. Tohle jsem si musela uložit, aby to nezůstalo někde v zapomnění.

Komentáře: 0   Shlédnuto: 17628   Skupina: Seznam na Lidec...  

Jen zcela náhodou jsem se dostala na profil Jiřinky a její slova na něm mně tak zaujala, že jsem jí musela napsat a požádat, zda mohu její vyjádření zde opsat, s jejím laskavým svolením tak činím :

Komentáře: 0   Shlédnuto: 1367   Skupina: Seznam na Lidec...  

Jsem celkem v rozpacích, co si myslet o dnešních prostředcích dorozumívání. Je velkou pravdou, že díky této technice jsem poznala spoustu skvělých lidí, jenže záhy jsem u nich musela najít jiný styl dorozumívání. Technika zklame a tito lidé nejsou, ano v mysli zůstavají, ale jinak nic. Děsí mne, že lidský rod zůstane u ťukání do klávesnice a neřekne si slova. Mnohokrát se mi stalo, že jsem si začala psát a pak jakoby se nic nestalo, oni lidé zmizí a už se neznáme, pro mně divný pocit. Já nikdy nezapomínám a každý človíček je pro mně človíčkem a ne písmenkem, ale myslím, že je to spíše k mé škodě. A pokud mám k tomu človíčkovi blízko, pak je to o to bolestnější. Ale musím se přiznat, že některé slovíčka jsou tak hřející na srdíčku, když je dostanu, jsou z dálky a upřímné, ano tohle bych brala ....tohle je velké plus internetu ....

Komentáře: 8   Shlédnuto: 2120   Skupina: Názory a postře...  

Byli krásní, blonďatí, milí, krásní andílci a už mně předrostli. Najednou mně jeden z nich veze autem, když se nedávno narodil. A v mysli se rodí myšlenka, kterou mi pořád říkávali v okolí, malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti a já najednou zjišťuji, že je to pravda. Že bych stárla ? Tak to je úplně špatná otázka, nepřijatelná. Ony ty děti stárnou, nějak . A někdy mi příjde velmi líto, že už nejsou ty miminka, které člověk obejmul a přitiskl k srdci. Čas letí a já si uvědomuji věty jedné paní, která ve svých osmdesáti letech povídala, jak ten život rychle utekl. On utíká a nejhorší je, že čím dál rychleji běží a běží .... snažit se držet tempo, polevit, jak to udělat ... kdyby tak šel někdy zastavit, nebo někdy vrátit, aby mohl človíček říct některá slůvka, co nevyřkl, co nestačil říct.... proč si někdy nevážíme některých chvil ...... vždyť nikdo nevíme kdy, co a jak se stane .... všechno víme, jenže není čas a spousta jiných výmluv a pak je pozdě ....

Komentáře: 1   Shlédnuto: 822   Skupina: Názory a postře...  

Klikni na mě

Komentáře: 0   Shlédnuto: 777   Skupina: Vtípky a jiné b...  

Napsala Zetema

Komentáře: 0   Shlédnuto: 849   Skupina: BABYLON